27. srpna 2017
Poslední den byl ve znamení především cestování a loučení. Zbývající skromné zásoby jídla došly, supermarkety jsou v neděli zavřené, zároveň peněženky zely prázdnotou, takže to byl hladový den. Měli jsme štěstí a do Hallstattu jsme nemuseli pěšky se zavazadly (je to asi 4 km od kempu na okraji Obertraunu), ale svezli nás čeští kempoví sousedé. Člověk se většinou spíše českým turistům vyhýbá, protože často dělají jen ostudu, ale jsou i příjemné výjimky.
Ačkoli se vesnice jeví jako místo, které nudně odpočívá u břehu jezera, ve skutečnosti se zde nachází spoustu zajímavých míst. My jsme je už vynechali, protože nebylo dostatek času, navíc nás ovládal jen krutý hlad. Nachází se zde samozřejmě spousta restaurací, které nás mohli zachránit, ale restaurace mají vysoké ceny kvůli turistům, no a takovýto přepych si dvakrát rozmyslíte, o to víc na konci pobytu. Nakonec se velkým překvapením stal malý krámek schovaný v jednom z typických domků, otevřený i v nedělí! Jídlo bylo alespoň nouzově vyřešeno, jen prodavač se trochu divil, že jsme mu vykoupili všechny housky.
Obec Halštat má přes 900 obyvatel a v podstatě ji tvoří jedna ulice a malé tržiště. Domky se tlačí jeden na druhý a některé jsou usazeny na kůlech v jezeře.
Nasedli jsme na loďku, která převáží turisty na druhý břeh Halštatského jezera, zde se nachází vlaková stanice. Ještě na konci 19. století to byla jediná možná cesta. Zbytek dne jsme už procestovali jen vlakem. Asi 3,5 hodiny jsme cestovali do Vídně s jedním přestupem v Attnang-Puchheim. Ve Vídni byl náš druhý přestup a to už jsme se pomalu blížili k domovu. Ještě nás zkontrolovala rakouská průvodčí, zanedlouho jsme už ale viděli z okének českou krajinu a přidalo se klasické české vlakové zpoždění.
Jsme doma.