Toulky ostrovem Elba – nejvyšší hora Monte Capanne a Marciana

Ať už je si chcete Elbu užít z pohodlí lehátka nebo aktivně, existuje místo, které určitě musí navštívit každý návštěvník. Nejvyšší hora ostrova Monte Capanne nabízí úžasné panoramatické výhledy. Na vrchol vede buď turistická trasa (zabere asi 4,5 hodiny pěší chůze) nebo od roku 2004 lanová dráha nazývaná Cabinovia. Jedná se o asi 2,5 km dlouhou trať, která však není ledajaká.

Poslední den na Elbě byl tu, ráno jsme sklidili stan a naše poslední výprava směřovala na opravdu kouzelné místo.

Neuvěřitelně klikatými cestami, serpentinami stoupajícími strmě nahoru a zase dolů jsme projížděli kopcovitou krajinou, která k Elbě neodmyslitelně patří. Měli jsme pocit, že každou chvíli musíme sjet z cesty a převrátit se, jak řidič autobusu agresivně řídil. Naštěstí jsme přežili a tak jsme vystoupili přímo u lanovky.

Dolní nástup na lanovku

K převážení cestujících až nahoru slouží malé košíky pro dvě osoby, do kterých se naskakuje. Pro mnohé je taková jízda drobným dobrodružstvím, za odměnu se ale budete vznášet nad úchvatnou krajinou a následná odměna nahoře v podobě výhledu na každý kout Elby stojí za to.

Pohled z "koše"

Nejvyšší hora Elby měří 1019 metrů a je také součástí Národního parku Arcipelago Toscano (Národní park Toskánské ostrovy). Jedná se o největší mořský park v Evropě a zahrnuje sedm ostrovů (Elba, Isola del Giglio, Capraia, Montecristo, Pianosa, Giannutri, Gorgona) a několika dalších menších ostrůvků a skal.

Zrovna nás zastihla hodinová polední siesta, ale přímo u lanovky se nachází i bufet, kde se lze občerstvit (s horskou přirážkou samozřejmě) a v klidu si vychutnat přírodu.

Marciana

Kousek od lanovky se nachází vesnice v kopcích se středověkým rázem. Nabízí jako i jiná místa na Elbě krásné výhledy, ale také různé historické stavby. Například nejstarší svatyni na Elbě Madonna del Monte, která je spojena s památkou Napoleona.

Marciana

9 komentářů u „Toulky ostrovem Elba – nejvyšší hora Monte Capanne a Marciana“

  1. Ta lanovka zní skvěle! Rozhodně jako něco, na co bych nalákala i žuma, to jest mého přítele. Jeho není jednoduché nalákat na nové věci, i během cest často bručí (no, spíš pobrukuje, abych k němu byla fér). Ale třeba když jsme byli v Miláně, líbil se mu výlet do Bergama – to je taky malé historické městečko (vlastně dneska městská část), kam se jede lanovkou, i když „normální“.

  2. Na Monte Capanne jsem nebyla, i když to bylo v plánu. Pršelo, foukal nepříjemný vítr a lanovka, která mě, ale vůbec, nenaplňovala důvěrou, nejezdila. Když jsem viděla žluté klícky, které se houpají, byla jsem nakonec ráda, že nejezdí. :-D
    Marcianu jsme tehdy v tom nevlídném počasí prolezli snad komplet celou. Výsledkem, kromě velice zajímavé procházky a posezení v příjemné restauraci, byl zánět šlach na noze. :-D Trochu mi to pak komplikovalo chůzi. Ale i přesto vzpomínám na Elbu moc ráda.

      1. Já nemám ráda všeobecně lanovky, vadí mi i ty sedačkové. Většinu kopců jsem proto vždy raději zvládla „po svých“.
        Byla jsem tehdy na Elbě fakt ráda, že se nejezdilo. Asi bych se musela dlouho a hlavně dlouze vymlouvat. :-D

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.