Napoleonův ostrov Elba – Acquaviva

Z vesničky Vernazza nás čekala pěkná štreka do přístavního města Piombino, odkud jezdí trajekt na Elbu. Jednalo se asi o 3 hodiny podél pobřeží s přestupem.

Isola d’Elba byla osídlená již v době antiky, a to pod názvem Aithalos, což v řečtině znamená jiskra. Řekové tu začali těžit železnou rudu, která k Elbě neodmyslitelně patří. Později sem přišli Římané a ostrov pojmenovali Ilva, z latinského slova železo. Zahájili tu těžbu mramoru a žuly.

Jedná se o třetí největší italský ostrov, hned po Sicílii a Sardinii, od Piombina se nachází poměrně blízko, asi 10 km. Ostrov nabízí křišťálově čistou vodu, jedná se o ráj potápěčů, stejně tak je oblíbený pro cyklistiku. Elba je převážně kopcovitá, plná panoramatických výhledů, ostatně přesvědčíte se v dalších mých článcích. Pláže jsou písečné i oblázkové, skromné i rozlehlé.

Mapa Elba

A jak to bylo s tím Napoleonem? Jedná se o nejvyhlášenějšího obyvatele ostrova, který zde pobýval však donuceně. V exilu pobyl francouzský císař jen krátce, ale i přesto se údajně pozitivně podepsal na rozvoji ostrova. Za jeho pobytu nechal stavět nové cesty a budovy, rozvíjel doly a žulové lomy, dokonce reformami zlepšil životní podmínky místních obyvatel.

Trajektem se lze dostat na Elbu pouze z Piombina nebo z města Bastia na ostrově Korsika. Nejkratší plavba vede do města Cavo, my jsme pluli do města Portoferaio, což trvá asi hodinu. Celkem se střídají tři společnosti, jedna z nich je levnější asi o 1,5 eura, takže mají společnosti pravděpodobně stejně rozdělené pole působnosti. Cesta za jednu osobu stála kolem 21 eur, zpáteční cestování je o něco levnější.

Trajekt Moby

Velmi rychle jsme se vzdalovali od velkého, převážně nákladního, přístavu. Rychle jsem se vypravil na vzduch, protože lodě nejsou mým oblíbeným dopravním prostředkem. Vzduch byl hrozně vlhký, ale vyhlídka stála za to. Přibližující se Elba byla stále větší a větší, a to na té mapě vypadá vedle Korsiky tak malá!

Přístav Piombino

Elba z dálky

Slunce již bylo za obzorem (jak bylo na této cestě zvykem s každým příjezdem na nové místo), takže jsem opět neudělal fotku se západem slunce! Cestování po Elbě není zrovna jednoduchá záležitost (o tom někdy příště), takže jsme vybrali nejbližší možné kempování. Poslední vyjíždějící autobus směřoval do vesničky Acquaviva, kde se nachází kemp Acquaviva Village Camping. (Stejný název má jedno z devíti měst v San Marinu.)

Jazyková bariéra je větší, Italové obecně moc jiné jazyky neovládají, ale zato jsou velmi ochotní a snaží se vás pochopit a pomoct vám. Velmi zmateně jsme se tedy snažili koupit lístky, nakonec jsme se vzájemně pochopili a milý postarší řidič nám zastavil přímo u kempu.

Kemp z nouze vybraný opravdu překvapil. Všude kvetly krásné oleandry, a drobná oblázková pláž byla hned u něj. S příchodem večera pak zničehonic celý kemp ožil, hudba hrála a tančilo se na pravděpodobně známé písničky, přezpívané do italštiny. Taková atmosféra dolehne na každého a se sklenkou místního vína ještě více.

Kemp Acquaviva, pláž

Ráno bylo lehce zataženo, ale nakonec se krásně vyjasnilo a tak jsme se rozhodli, že den začneme zcela idylicky – snídaní na pláži. Jen teda pláž byla dost chaluhová, s čímž se majitel vypořádal dost jednoduše. Celou pláž (byla opravdu skromná) rozbagroval.

Kemp Acquaviva

Po italské snídani jsme si ještě prohlídli okolí, které nabízí mnoho krásných scenérií a procházek.

Acquaviva

Našim cílem byl kemp v místě Lacona přímo u pláže, ale autobus jezdí jen párkrát za den, tudíž jsme čekání zkrátili objevováním okolí. Když přišel čas, stoupli jsme si na zastávku a čekali. Patnáct minut, třicet minut, autobus stále nejel. Naštěstí čekala i starší paní, Němka žijící v Itálii, a ta nám vysvětlila, že se tady časem příliš nestresují. A skutečně, se zpožděním asi 40 minut autobus dojel.

6 komentářů u „Napoleonův ostrov Elba – Acquaviva“

  1. Tak jsem si s tebou zavzpomínala, protože jsem cestovala na Elbu také z přístavu Piombino do Portoferaio. Železný přístav, jak se toto město překládá, je bohaté na památky z doby Napoleonovy vlády nad ostrovem. Byl jmenovám císařem tohoto ostrova.

    Mořská nemoc je prevít, při naší cestě nebylo právě to nejlepší počasí a spoustě lidí bylo špatně. Mojí dceři se dělá zle i na parníku na Vltavě. :-D Pro ty, kteří trpí tímto problémem je nejlepším řešením zaujmout místa v prostředku lodi, kde to nejméně houpe.

    1. Naštěstí jsem už ty lodě nějak překonal, takže pokud by se nejednalo o nějakou kývající se kocábku, tak mi takové cestování vesměs nevadí :D

    1. Že bych až tak zdůraznil tu mořskou nemoc? Naštěstí mi trajekty už delší dobu nevadí (asi jsem vyrostl :D ), pokud je moře klidné a necestuje člověk přes Atlantik. Co se týče menších lodí, těžko říct, co by na to mé tělo řeklo…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.