Cinque Terre – Vernazza

V oblast Riviera di Levante se nachází i Cinque Terre [činkwe tere]. Jedná se o uskupení pěti měst zasazených na strmých a hrbolatých kopcích a útesech: Monterosso al Mare, Vernazza, Corniglia, Manarola, a Riomaggiore. Spolu s pobřežím a velkolepými kopci tvoří Parco Nazionale delle Cinque Terre (Národní park Cinque Terre), který patří do seznamu UNESCO.

Vernazza je skromná, ale má v sobě neuvěřitelné kouzlo, nabízí útulné uličky, mnoho stezek s krásnými výhledy a podle mě je to nejpěknější vesnička Clinque Terre. Jediným neduhem je množství turistů, ale byl jsem tak uchvácen, že se ztratili v pestrých barvách domků a zákoutí.

Historie zde sahá už do 11. století, kdy byla Vernazza námořní základnou italské šlechty, kde se soustředily námořní síly bojující proti pirátům. I po následující století se zde odehrálo mnoho bitev. V 19. století, po dlouhém období stagnace, se obnovila produkce vína a díky vybudování železniční sítě, vedoucí z Janova do La Spezia, se odstranila i dlouhotrvající izolace. Dnes je toto místo především jakousi turistickou atrakcí, avšak dlouhá tradice rybaření, výroby vína a olivového oleje stále přetrvává, stejně jako zdejší atmosféra.

Naše cesta do vesničky Vernazza byla dosti komplikovaná. Několik zastávek předtím jsme museli přesednout na lokální vlak, jinak bychom se dostali úplně jinam. Co čert nechtěl, na nádraží byl zmatek, neboť zmíněná místa jsou turisticky oblíbená. Ať už to bylo zmatkem nebo něčím jiným, tabule s odjezdy hlásala, že přijíždí vlak, který zastavuje na všech zastávkách Clinque Terre. Rychle jsme nasedli a těšili se na úchvatné scenérie. Cesta trvala podezřele dlouho, vlak projel nějak mnoho zastávek, až zastavil neočekávaně blbě, v poslední vesničce – Riomaggiore. Nezbývalo než rezignovaně najít další spoj, napodruhé to naštěstí vyšlo. A ani tento den se mi nepodařilo vyfotit západ slunce! Jaká škoda. Než jsme utekli zmatkům, slunce již zacházelo za okraj.

Unavení jsme stoupali z nádraží až na vrchol, prošli jsme kolem skromného hřbitova důstojně posazeného do skal nad vesnicí a ještě výše, a to vše kvůli následující velkolepé podívané. Odměnou bylo něco nepopsatelného, magického a také lavička! Všude bylo hluboké ticho, turisté se zřejmě právě cpali v restauracích.

Vernazza

Po vychutnání oné scenérie se velmi rychle stmívalo a my jsme vlastně neměli, kde spát. Místní penziony jsou poměrně drahé, vzhledem k lokaci, a pro nás to byl přílišný luxus, nemohli bychom toho pak tolik procestovat na úkor pohodlí. Krajina je však, jak už jsem psal, velmi členitá, strmá a kopcovitá, takže naše místo pro stanování bylo asi nejhorší, které jsem kdy zažil. Spali jsme na trnitém a kamenitém podloží, a každou chvíli jsem měl pocit, že sjedeme až k moři. Inu, tak vypadají zdejší vinice. Naštěstí nic neumí spravit náladu více, než dobré jídlo, což o italském platí mnohonásobně. Naše hostina byla netradiční, nepohodlná, ale stála za to a byla zasloužená. Za zmínku stojí třeba zajímavý chleba Schiacciata, kulatý „koláč“ (myšleno pouze tvarem) s ďolíky, což je jakási varianta italské focaccia.

Vernazza

Snídaně proběhla na lavičce s krásným výhledem, následně zapitá hulvácky nealkoholickým bitterem, který je podobný slavnému Aperolu. Měli jsme dost času, takže jsme si mohli projít všechno skrz naskrz, včetně krámů, které vás vtáhnou svou sami atmosférou.

Vernazza – přístav

Tady někde uprostřed kopce jsme spali…

Vernazza – pohled na vinice z přístavu

Okolí je protkané různými cestami, všechny nabízí úchvatné záběry. Jako na obrázcích níže, jsme pokračovali již ve skoro poledním vedru strmě nahoru úzkými cestičkami, ale těsně před očekávanou vyhlídkou stála dřevěná budka s velkým ceníkem. Jak zákeřně u konce. 12 euro nám přišlo trochu moc, když jsme ani nevěděli, co nás vlastně má čekat nahoře. Výhledů jsme si užili dost, takže jsme jako správní Češi ušetřili a šli zase dolů.

Zajímavostí je, že nejsou v městečku žádná auta. Vzhledem k nepřístupnosti by to nebylo ani příliš možné.

Bonusová fotka…

Stanování v nepříznivém terénu

9 komentářů u „Cinque Terre – Vernazza“

  1. Cinque Terre opravdu patří k nejnavštěvovanějším místům Ligurie. Pamatuju se, jak jsme hledali a nenacházeli místo k zaparkování. Díky za milou připomínku a krásné fotky. Musím přiznat, že jste si opravdu nevybrali dobré místo pro stanování, ale na druhou stranu jste měli štěstí, že vás odtamtud nikdo nevyhnal. Vinice, louky, lesy patří v Itálii většinou soukromým majitelům a stanovat na jejich majetku se smí pouze na základě jejich souhlasu.
    Těším se na Elbu a zase budu vzpomínat. :-D

    1. S tím stanováním jsme měli celkově štěstí. Myslím, že jako v mnoha evropských zemích je stanování mimo vyznačená místa (tudíž kempy) zakázáno. Na druhou stranu, pokud člověk po sobě nezanechá nějaký nepořádek, tak ta jedna noc snad nikomu nemůže vadit :)

      Místo je to navštěvované neuvěřitelně, ale myslím, že zrovna v období naší návštěvy, tam až tolik turistů nebylo.

  2. V Itálii je opravdu zakázáno stanovat mimo tábořiště a kempy. Výjimkou jsou právě soukromé pozemky, kde to po dohodě s majitelem jde. Moje sestra s rodinou tímhle způsobem jezdila do La Spezie a stanovali i s přáteli na vinohradu. Tvoje fotka mi to její stanování připomnělo. Měli tam dokonce k dispozici i kohout s vodou a občas si je pan majitel přišel zkontrolovat. :-D

  3. Honzíku, kempovat můžeš kde chceš (v podstatě). Neexistuje zákon, který by to výslovně zakazoval. Zákazy zde vydavá formou vyhlášky většinou obec, v některých případech region. Obecně platí, že bys neměl na jednom místě pobýt déle, než 48 hodin. Nejhorší, co se ti může stát je, že přijede některá z pořádkových složek a požádá tě, abys zabalil stan a posunul se jinam. Většinou ti i doporučí místo, kde to nikomu nebude vadit. Tak bez obav.
    Aby to nebyla jenom moje slova, tady k tomu máš odborný textík z roku 2015 vypracovaný advokátem: http://fringeintravel.com/legge-sul-campeggio-libero-in-italia-regolamenti-normative-e-divieti/

  4. Jsem to nějak nedopsala. Důležitá je hlavně tato věta: „il campeggio libero é ancora permesso e possibile“ – volné kempování je stále povoleno a možno. Z vlastní zkušenosti. Když jsem jela stopem celé západní pobřeží, Sardegnu a Sicilii, neměla jsem s tím nikdy problém. Základ je – pořádek a bacha na rozdělávání ohně. Hlavně v létě jsou na to hodně hákliví.
    Můj nej kousek se stanem byl v Římě, pár kroků od Ponte Milvio :-D. Carabinieri o nás věděli a bylo jim to fuk. Tak asi tak nějak.

    1. Děkuji za info :) , opravdu jsem měl za to, že je to přímo zakázané. Obecně se to říká, je i spousta článků, kde se píše o zákazech stanování v mnoha dalších zemích v Evropě.
      Nicméně, jedna noc bez ohně, kdy člověk postaví stan za tmi, a brzy ráno ho zase sklidí bez nepořádku, nemůže nikomu vadit.

  5. Zajímavé místo. Překvapuje mě, že turisty hojně navštěvované. Už jednou jsme o této oblasti uvažovali a na fotkách vypadá lákavě, asi to znovu zvážíme:)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.