Cesta z Milána do Janova trvá méně než dvě hodiny, cestování vlakem je opravdu pohodlné. Většina tratí provozuje italská společnost Trenitalia, kde i tou nejnižší třídou lze příjemně cestovat. Jen bych vás varoval před nakupováním jízdenek online, jak už jsem zmiňoval v úvodním článku. Prostě to nelze, ačkoli se tváří stránky přívětivě a přehledně.
Italský název města zní Genova [dženova] a se jménem Jan nemá nic společného. Název mohl vzniknout ze starověké řečtiny, ze slova gony, což znamená koleno, čili úhel – jednalo by se o odkaz na geografickou polohu města, které má podobný tvar. Druhá verze říká, že je název odvozen z kořene keltského slova genu–, genawa, v překladu ústa, tzn. ústí řeky. Poslední verze pak říká, že slovo vzniklo z latinského slova ianua, znamenající brána nebo dveře. Tomu by odpovídal i český přepis.
Janov je větší město s téměř 600 tisíci obyvateli, které se rozprostírá podél moře a jeden výběžek pak sahá na opačnou stranu.
Možná byste to úplně nečekali, ale v Janově se nachází i 8 stanic metra, v jeho hlavním centru, s celkovou délkou 7 km. Co se týče lodní dopravy, jedná se o nejdůležitější italský přístav a taky o největší přístav ve Středozemním moři a i v Evropě. Významným přístavem byl už v minulosti, v době kdy se jednalo o hlavní město Janovské republiky, bohaté a mocné republiky s nejvýznamnějším obchodním centrem ve Středomoří. Narodil se zde i slavný cestovatel Kryštof Kolumbus, který odtud vyplouval na své objevitelské plavby.
Do Janova jsme přijeli až odpoledne. Město vás zaujme na první pohled, už při východu z hlavního nádraží Genova Brignole. V dáli se tyčí vrcholky Apenin, směrem na západ pak horizont Ligurského moře. Naše první zastávka směřovala do akvária, kam jsme se pohodlně svezli metrem.
Acquario di Genova je jedno z nejoblíbenějších atrakcí v Janově, jedná se o největší akvárium v Itálii. Bylo postaveno k příležitosti výstavy EXPO a k 500. výročí objevení Nového světa Kryštofem Kolumbem. Oblíbenost tohoto místa pak znamená, že v letní sezóně se zde tvoří obří fronty. Jak jsem se však dočetl na internetu, řady tvoří údajně součást italského života, každý totiž musí prohodit s prodavačem v obchodě, v pekárně nebo třeba na nádraží alespoň pár slov. Jedná se o gesto, které je asi v Italech zakořeněno stejně jako dobré jídlo. Ačkoli obě strany příliš nezajímá, co říkají, dobře to funguje (ve velkých městech však už takové věci člověk příliš neuvidí).
Ani jsme nečekali, že by nás tak akvárium zaujalo. Vstupné sice stálo 21 euro, ale návštěva nabízí zábavu minimálně na 2,5 hod (s dětmi i víc samozřejmě). Největším zážitkem byli delfíni, neuvěřitelně chytrá stvoření. Přes sklo si hrály s dětmi, až bylo člověku líto, že jsou uvězněni za sklem. Akvárium jsme měli prošlé asi za dvě hodiny.
Akvárium se nachází v přístavu, vedle něj je historický koráb. Jedná se o repliku z filmu a je možné se podívat i do útrob.
Hned po úprku z přístavu, kde je poměrně rušno od turistů i z hlavní cesty, jsme se vydali hledat obchod s jídlem. Hlad byl opět jako každý den neúprosný. Prodírali jsme se uličkami, až jsme našli poměrně malý krámek. Později jsme zjistili, že čím menší obchůdek, tím levnější zboží a příjemnější nakupování. Nejlépe, pokud se nejednalo o velký řetězec, ale opravdu o místní obchůdek. Přesně si vzpomínám, jak s neuvěřitelným nadšením jsme nakoupili mnoho jídla za pouhých deset euro, což se nám od příletu do Itálie ještě nestalo. V Miláně jsme zbytečně nakupovali v turistických zónách, kde půllitr vody stál i 5 euro. Zde jsme zkusili vynikající zrající sýr, jehož jméno si bohužel nepamatuji i vynikající čerstvé pečivo. Kolik málo stačí ke štěstí…
Slunce již zapadalo, proto naše cesta směřovala mimo rušivé centrum, do kempu v místní části Ponente, ve čtvrti Pegli. Do jednotlivých částí se lze pohodlně dostat vlakem. Kemp se jménem Villa Doria se nachází nad městem, kam jsme museli vyšlapat klikatými uličkami. Od nádraží se nachází asi kilometr, a až na recepci v kempu jsme se dozvěděli, že od kempu vede zkratka k nádraží, která ušetří minimálně půlku štreky. Cestou kolem domů s výhledem jsme narazili na pomerančovníky, které tu rosou jako okrasné stromy. Snažil jsem se alespoň k jednomu plodu dostat, ale zrovna procházel místní, který nám dal cenné rady ohledně plevelných citrusových stromů. Údajně jsou pěkně hnusné, no proč mu nevěřit.
Kemp byl skromný, nabízel jen pár míst a měli jsme tolik štěstí, že na nás zbylo právě poslední místo k přenocování. Byla tam moc příjemná rodinná atmosféra a snídaně s obřími koblihami plné poctivé čokolády opravdu stála za to. Trochu nás mrzelo, že hned ráno jsme museli kemp opustit, neboť zde panovala opravdu přívětivá atmosféra.
Krásně jsem si početla a zavzpomínala na Janov, kam jsme zavítali před devíti roky. Fotky z akvária jsou moc pěkné.
Přesně jak popisuješ – menší velikost jak obchůdku, či kempu jsou zárukou milého a vstřícného jednání a báječné atmosféry.
Těším se pokračování. :-D
Na druhou stranu, s těmi většími obchody to také tak hrozné nebude, protože právě v Janově jsme předběhli ve větším supermarketu omylem celou řadu lidí, kdosi povzdechnul a to bylo vše :D
Pokračování bude snad již brzy :)
V Janově jsem ještě nebyl, díky za všechny informace, že odtud pochází Kolumbus, jsem také nevěděl.
Kolumbus je spojován hlavně se Španělskem, které bylo štědrým sponzorem jeho plaveb. V Janově prožil zřejmě jen dětství, mě by to taky úplně nenapadlo.
Úžasné, Itálie je můj tajný únik. Vždy nechám své problémy na letišti a unáším se novým směrem.
Krásné fotky :-)
Děkuji, je to kouzelná země.