Stres, maturita, loučení

Byl to velmi rychlý půlrok. Po Novém roce jsem se ani nenadál a šup, bylo tady vysvědčení 29. 4. To předcházel stres kolem závěrečných maturitních projektů ze dvou předmětů, které jsem ještě stokrát předělával než se dostavila finální verze. Ten den to najednou všechny napadlo – tak my opravdu maturujeme. V neděli jsem dělal přijímací zkoušky na MUNI a v pondělí to začalo. Písemná část maturitních zkoušek. Byla to jako větší písemka ve škole, bez větších formalit. Bylo to až podezřele klidné, angličtina poněkud trapně jednoduchá, čeština naopak poměrně zákeřná.

Svatý týden začal v pondělí 9. května, avšak moje maturitní odpoledne mělo začít až další středu. Psychologicky to tak bylo velmi příjemné, protože jsem si mohl ten den D lehce oddalovat (v hlavě). Začal neúprosný boj, začít se učit. Znáte ty ohrané fráze: „Tak v pondělí začínám.“ nebo „Za hodinu jdu na to!“ Nakonec jsem ale překonal sám sebe a učit jsem se opravdu začal. S blížící se středou 18. května se však počet vědomostí lineárně ztrácel někde hluboko v hlavě, až den před mou maturitou jsem měl pocit, že ani nevím, jak se jmenuji. Zdálo se mi o pojmech jako Molière – Jean-Baptiste Poquelin, a dalších autorech, které jsem uměl nejlíp, neboť jsem je měl na začátku složky Povinná četba.

Přišel onen den, maturitní den s velkým M. Večer jsem nemohl usnout a ráno jsem se vzbudil ještě dřív, než sestry do školy. Stres jako by mě ovládl. Snažil jsem se naučit alespoň pár řádků angličtiny, na kterou jsem se moc nedíval, ale zjistil jsem spíše, že si nesmím vytáhnout otázku historie UK a vlastně mnoho dalších. Na oběd jsem šel s taťkou, těšil jsem se na výborný, proslulý zlínský burger poblíž parku. Normálně bych nazval vůni masa lahodící vůní, ale stres ji přeměnil na pach čehosi jiného. Nakonec jsme zašli na meníčko do restaurace, ale i těstoviny a maso, jako by byly z něčeho nespolknutého. V žaludku jsem tak měl před první zkouškou 10 g snídaně a 30 g obědu.

Když jsem vstoupil do školy, všichni se na mě dívali jinak než obvykle. Paní na recepci mi s úsměvem otevírala dveře a ostatní studenti, jako by vycítili ten pocit, který nelze popsat. Maturitní pocit. Všechno bylo jiné, chodby byly tiché, avšak za dveřmi probíhaly boje. 13.20 jsem čekal před zkušební místností číslo 204. Pochodoval jsem tam a zpět, mimo jiné jsem se dozvěděl, že jeden spolužák u nás ten den nezvládl jeden předmět, což na pohodě nepřidalo.

Tu slyš: jedna – druhá – třetí – 
13.20 zvon udeří;
klika cvakla, dvéře letí –
maturant vchází do dveří.

Tím začal můj první předmět, angličtina. Kartičku s číslem jsem tahal levou rukou, prý to je od srdce. A skutečně, přišla dobrá otázka – festivals. Tahal jsem pokaždé bezmyšlenkovitě ze stejného místa, měl jsem štěstí na otázky. Jen tedy v IT jsem chtěl nějakou povídací otázku, ale vytáhl jsem si Word, což je nejnudnější otázka ze všech (zároveň nejlehčí). V grafice jsem si vytáhl HDR a speciální techniky ve fotografii a v 16.45 jsem zahájil poslední předmět, češtinu, hororovou povídkou Jáma a kyvadlo. Celé odpoledne uteklo  neuvěřitelně rychle. Večer jsme to šli pořádně oslavit, jaksepatří. Pak se uskutečnil Zlín Film Festival a konečně 6. 6. ve večerních hodinách došlo k předání maturitního vysvědčení. Naše škola pořádá pravidelně vánoční a jiné akademie, většinou nudné akce, ale toto slavností vyřazení maturantů bylo velmi povedené, včetně vystoupení a všeho kolem. Dostali jsme ročenku, kde byly naše odpovědi na anketu, pamětní list a také poukaz na knihu, jako odměnu za vyznamenání.

Najednou je 30. června, sestra právě přišla (článek jsem psal v dopoledních hodinách) se svým vysvědčením ze školy a závidím jí, že má ještě před sebou tolik školních bezstarostných let!

5 komentářů u „Stres, maturita, loučení“

  1. Tak gratuluji k úspěšné maturitě! Koukám, že jsi ve věku mého nejmladšího vnuka, taky letos maturoval a byl přijat bez přijímaček na VŠ. Tak ať se i tobě daří dál!

      1. Nene, jde na ČVUT, v Olomouci studovala moje nejstarší vnučka na UP, už jen dodělává doktorské studium, ale i pracuje. Tak hodně štěstí!

  2. Na čas po maturitě vzpomínám jako na nejkrásnější v životě. Maturitu jsme měli začátkem června a VŠ začínala v říjnu, téměř 4 měsíce volna! To byla nádhera.

    Gratuluji k úspěšnému odmaturování a přijetí na VŠ.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.