Jak být špatným učitelem

Před čtyřmi lety jsem byl zapálený do němčiny, těšil jsem se, jak se na tom gymplu naučím mluvit a bůhví co. Pak jsme dostali učitelku, která vypadá jako Snape – znalci Harryho Pottera mi snad prominou takové přirovnání, které si Snape rozhodně nezaslouží a zároveň tímto vzpomínám na úžasného herce Alana Rickmana.

Tato nejmenovaná učitelka mě postupem času úplně demotivovala, znechutila a odradila od všeho. Gratuluji. Temná síla zvítězila.

Pokud znáte velmi známou scénu z filmu Pád třetí říše, parodovanou na tisíc způsobů, kde se Hitler takovým německým způsobem rozkřikuje na důstojníky na konci války, máme zde další přirovnání. Mohl bych pokračovat, ale to by už bylo asi nevhodné.

Učitel by měl být minimálně zapálený do svého oboru, protože v podstatě vychovává nové generace nadějných lidí. Pokud je striktní a přísný (což by bylo v pořádku, kdyby uměl naučit), dává nenahlášené písemky, u kterých je výsledek třídy předem jasný, neustále si stěžuje, pak asi mnoho studentů pro daný obor nenadchne a málokomu se bude chtít vůbec učit.

Abych mé blábolení podložil, nedostal u nás na vysvědčení nikdo jedničku, byla spousta čtverek a taky pětek. I ti snaživí mají problém s mluvením a celkově je to hrůza.

Pokud máte nebo jste měli taky učitele, který vám drásá nervy, postěžujte si zde v komentářích. Třeba to bude mít nějaký léčivý efekt.

9 komentářů u „Jak být špatným učitelem“

  1. Už jsem ze školy nějaký ten pátek a většinu kantorů vzpomínám už dneska s láskou a vědomím, že mě něco naučili. Jen dva mi utkvěli v paměti – prvním byl profesor ruštiny, přezdívaný Kvakin. V jedné hodině mi stihl dát pět pětek. Byl to náboženský fanatik a k mému obrovskému štěstí jsem si u maturity vytáhla otázku o svém městě. Znala jsem jeho historii i památky, protože jsem občas dělala průvodce, takže jsem se soustředila na církevní památky, čímž jsem si u něj nasbírala plusové body. :-D Druhým neoblíbeným byl zástupce ředitele, jehož jedinou kvalifikací byl vysokoškolský titul a zejména příslušnost ke „státostraně“ a který nás učil Politickou ekonomii. Dodnes pořádně nevím o čem to bylo, ale prolezla jsem.
    Doufám, že tě moje vzpomínky trochu pobavily a že už nemáš pocit, že jsi v tom sám. :-D

    1. Zajímavé, že kdykoli slyším vtipné vyprávění ze školních lavic, vždy se tam musí objevit profesor/ka ruštiny :D

  2. Já jsem se moc ve škole německy neučil, ale pak jsem byl v Německu rád, že mám aspoň nějaké základy. Cizí řeč se stejně člověk nejlíp naučí tam.

  3. Takoví ti profesoři, co mají potřebu svojí „přísnost“ dokazovat nehlášenými testy nebo dlouhými proslovy o tom, jak je právě ten jejich předmět nejdůležitější (viz. chemie a biologie v prváku a druháku nebo účetnictví, tedy nadmíru důležitých předmětů u nás, na cestovním ruchu), jsou skvělým jedem na zbytečné nervy. Přeji štěstí do následujících pár měsíců.

  4. Souhlasím, strašně mi vadí přístup některých učitelů. Nejhorší je, jak dokážou odradit od předmětu, o  který třeba i máme zájem… :)

  5. Já si fakt nechci dělat reklamu na blog, ale líp svou zkušenost se svérázným učitelem asi už nikdy lépe nepopíšu, než tady:
    http://www.axina.cz/blog/zazitky/52-jak-jsem-maturovala-z-fyziky.html
    S odstupem 40 let mi to přijde úsměvné. Ale tehdy to žádná legrace nebyla.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.